Články, knihy, texty
Proč studovat řízení rizik
V popředí zájmu každého podnikatele jsou činnosti, které přispívají k růstu objemu obchodů – prodej, marketing. Přesto patří řízení finančních rizik v poslední době k nejdynamičtěji se rozvíjejícím ekonomickým disciplínám.
Pádným důvodem může být třiadvacet bank, které u nás za deset let zanikly nebo byly sanovány z veřejných zdrojů, ale také kolaps sektoru družstevních záložen, úpadek Pojišťovny Morava či krachy cestovních kanceláří. Ve světě stačí jen namátkově zmínit banky UBS či Credit Lyonnais, americké stavební spořitelny, zaměstnanecké penzijní fondy z Maxwellovy skupiny, firmy Enron a Conseco nebo finanční a fiskální krize v jihovýchodní Asii, Rusku či v Jižní Americe. Proč k těmto miliardovým selháním došlo?
Především, dnes se běžně dělají obchody, kterým málokdo rozumí. Na tento problém poprvé ukázala aféra Orange County. To je největší samosprávný celek v Kalifornii. Investiční portfolio zde spravoval volený úředník, který umístil značné prostředky do derivátových obchodů. V roce 1994 Orange County oznámila ztrátu ve výši 1,6 mld. dolarů. Později požádala o ochranu před věřiteli, což mimo jiné znamenalo, že musela zvýšit obecní daně, zastavit investice, prodávat majetek a zavést nucenou správu. U nás do této kategorie patří mimo jiné pětimiliardová ztráta České spořitelny v roce 1998, pramenící z obchodů s ruskými a ukrajinskými pokladničními poukázkami.
Díky moderním trendům v řízení firem a v odměňování se stále vážnějším problémem stává i morální hazard. Ten pramení z rozdílných zájmů společnosti a jejích zaměstnanců či manažerů. Zde můžeme nezbytnost důsledného a kvalifikovaného řízení rizik dobře dokumentovat známými okolnostmi kolapsu britské banky Barings (1,5 mld. liber) či německé společnosti Metallgesellschaft (3 mld. marek). Analogickým případem je ztráta 2,4 mld. Kč, kterou v roce 2000 způsobili svým obchodováním dva dealeři ČSOB.
Na druhé straně, dokonalou ochranu neposkytují samy o sobě ani nejmodernější postupy a technologie. Vážným varováním byl krach investičního fondu Long-Term Capital Management. Šlo o dosud nejambicióznější pokus o důslednou aplikaci kvantitativních metod v řízení rizik, na němž se podíleli i nositelé Nobelovy ceny za ekonomii. Zpočátku vše vypadalo nadějně: fond od svého založení v roce 1994 dosahoval roční výnosnosti 40%. Pak ale nastal rychlý kolaps. V létě 1998 během několika týdnů prodělal přes tři miliardy dolarů (celkem pak 5 mld. dolarů) a stal se tak vážnou hrozbou finančního trhu, že ho muselo sanovat narychlo utvořené bankovní konsorcium.
Na řízení finančních rizik se dnes nahlíží úplně jinak, než bylo zvykem ještě před pár lety. Jde o interdisciplinární obor s úzkou vazbou na strategické řízení i na obchodní operativu. Věnují se mu tvůrčí osobnosti, které ve svých podnicích často spoluvytvářejí zásadní strukturální změny, umožňující úspěšně čelit výzvám konkurence.
Jan Vlachý (podzim 2003)
otištěno v časopise Xadonia 12/2003